Vlaková situace v přímém přenosu.

Vlaková situace v přímém přenosu- právě jsem se vydala na cestu z Bangkoku do Chiang Mai, samozřejme ve spacím vagónu.

Říká se, že pokud jste tuhle cestu neabsolvovali, pořádně jste neprocestovali Thajsko. Já jsem samozřejmě stádový tvor, takže jsem to hned zkusila taky.

Samozřejmě jsem (nečekaně) nechala vše na poslední dny, proto jsem skončila jízdou v 2. třídě s ventilátorem vyjiždejícím v 22.00. Nechápejte mě špatně, nevadí mi spát v tomto vagonu, dala bych ale přednost dolnímu lůžku..kde bych se mohla vyspat beze strachu, ze spadnu z dvou metrů dolů. Můj strach je více než oprávněný, na lůžko se tak tak vlezu a to nemá co dočinění s postavou...netuším, jak se tam může vlézt muž. O vylézání na něj samotné ani nebudu mluvit.Vyspala jsem se překvapivě do růžova a navíc bez jakýchkoliv pádů. Yes! Ráno mě čekala na Thajsko predražená snídaně a následovala příjemná hodinka cesty do Chiang Mai...a pokud jsem si myslela, že mírné peklo mám za sebou, mýlila jsem se.

Den předem jsem si koupila novou simku, thajskou, abych zbytečně neutrácela nehorázné sumy za data. Tak nějak jsem je ale vyplácala už první den, což jsem zjistila hned po výstupu z vlaku. Jak mám sakra teď najít hotel, když mám jen adresu, ale jsem bez mapy? Napadla me spásná myšlenka- budu muset jet taxíkem a doufat, ze řidič cestu bude znát. Ale kde nic, tu nic..všichni taxikáři byli slezlí u nádraží a mě se zpět jít nechtělo.

V tom ke mě přijel tuktuk..Tak nějak mě před tímhle způsobem dopravy všichni zrazovali a i já sama jsem je trošku považovala za tourist trap, ale není zbytí.

Byla to ovšem bota uz od začátku. Řidič nejenže nevěděl, kam má jet, ale ani se tím nijak netajil, jenom přikyvoval a usmíval se. Trošku jako Otík .....Super. Na každém rohu se ptal ostatních řidičů, a nakonec jsme tam tak nějak přibližně dokodrcali. Asi po 30 minutách mi došla trpělivost, takže jsem sice s úsměvem na rtech, ale s bublající krví v žilách řekla, že to najdu sama- musela jeste 10 minut bloudit pěšky. Ale došla jsem. Úplně mokrá, ale pro změnu ne od potu.

Songkran se sice slaví od 13. do 15., vždycky se to nějak zvrtne a doba se přesáhne. Tohle mi jaksi někdo zapomněl zmínit před tím, než jsem si vzala tuktuk, aby mě vysadil před hostelem. Přijela jsem proste trošku ohozená- tuk tuk je snadný cíl.

Ještě tentýž den jsem si koupila mou mocnou zbraň v boji, růžovou vodní pistoli My little ponny, abych odvracela útoky. Zprvu jsem nepochopila její fungování, pak to ale šlo lehce. První den byl perfektní, musím přiznat, že chodit neustále mokrá je v neskutečném horku příjemné a osvěžující. Navíc koncentraci tolika lidí, smějících se z plna hrdla a hlavně od srdce jsem nikdy neviděla. Už jen to bylo hrozně hezkě. První dva dny byly perfektní, celé strávené venku na ulici. Třetí naprosto frustrující..nemoci se ani jít najít bez vody kapající z mého oblečení mě zabíjela. Neskutečně jsem se těšila na další den, kdy už budu moct podniknout pořádnou výpravu a všechno nafotit.

Zanedlouho po Chiang Mai jsem odcestovala do Laosu, odkud zrovna píšu. Pokud vás zajímá, jak jsem dva dny plula po Mekongu a jaké to tu je, rozhodně si nenechejte ujít další článek!

Stay tuned!

#lowcosttraveling #češivzahraničí #jaksisplnitsen #holkynacestách #cestadoAsie #lifestyle #žítpodlesvého #cetování #Asie #kackaobjevujeasii