Tak trochu jiné zkouškové, zkoušky v Dánsku a panika na poslední chvíli

Tento semestr jsme se ani nerozkoukali a už jsou tady zkoušky. Vzhledem k tomu, že tři měsíce z celého semestru nám vzala naše stáž, v našem případě samozřejmě věnovaná práci ve SteadyGo, uteklo to všechno nějak moc rychle. První malou zkoušku jsme měli už v půlce semestru, když jsme dokončili stáž a pak už začaly přípravy na velký projekt z našich specializací a závěrečnou zkoušku.

Čím dál víc si začínám všímat, jak je prostředí dánských škol odlišné od toho českého. To co si nejvíc pamatuju ze svých zkouškových v Brně, je hlavně stres už dva měsíce předem, měsíc předem hromada zoufalých vtipů o tom, jak to zase neuděláme a jak budeme prodlužovat a jak nic neumíme, a že zkouška je od slova zkusit a podobně. Ani ne, že by to byla pravda, ale mám tak nějak pocit, že to patří k našemu vysokoškoláckému folklóru. Kdyby každý z nás minimálně jednou neřekl, že se na to nenaučil a nic neumí (i přesto, že jsme všichni drtili x dnů v kuse), bylo by to asi podezřelé.

Teď zpětně, když už vím i něco víc o tom, jak funguje lidský mozek a jak podvědomě reagujeme na všechno, co se řekne nahlas, asi bych si ty svoje vtípky odpustila a možná si tak ušetřila pár opravných termínů.

Jedna věc je na tom přístupu ovšem pozitivní. Po tom, co jsem zažila na školách v ČR, mě zkouškové v Dánsku absolutně vystresovat nemůže. Samozřejmě, že pár posledních minut před prezentací, kdy člověk čeká na chodbě a přes sklo se dívá, jak se jeho kolegové potí v akci, zachvátí chvilková panika asi každého z nás, ale je to jen krátký okamžik, který vám příjemně zvedne adrenalin a s odříkáním úvodu prezentace většinou mizí. :-)

Zkoušky v Dánsku vůbec nejsou klasickým obrazem zkoušek, které známe od nás. Samozřejmě, že existují obory, ve kterých se člověk nevyhne biflování a memorování stovek teorií a faktů, ale Dánové se to všechno snaží pojmout pokud možno víc prakticky. Proto když už přijdete k závěrečné zkoušce, většinou máte dopředu připravenou vlastní prezentaci, která je výsledkem projektu, na kterém jste pracovali velkou část semestru. A co člověka nakopne, aby na projektu vážně postupně pracoval a celý ho vypracoval ? Ideálně jeho kolegové. Málokdy pracujete na nějakém projektu sami.

Většina projektů je týmová práce, což jen tak mimochodem člověka pěkně zocelí a připraví na to, že ne vždycky si svoje kolegy vybíráte, a že když se máte dopracovat ke kloudnému výsledku, je lepší hodit dusno a osobní pocity za hlavu a být prostě na tu chvíli profíkem se vším všudy.

Týmová práce je každopádně vážně fajn v tom, že vás nutí pracovat průběžně. Druhá berlička na dánských školách je online hand – in. Neboli deadline, do kterého musíte odevzdat psanou část vašeho projektu online do školního systému, to aby měli zkoušející dost času se seznámit s tím, s čím je u zkoušky hodláte ohromit. Obvykle je tento termín několik dnů nebo týdnů před samotnou zkouškou, takže pak pořád máte dost času, doladit prezentaci. Sama za sebe musím říct, že se mi maximálně líbí přístup našich zkoušejících, kteří obvykle chtějí, abychom jim u zkoušky prezentovali hlavně to, co v psané části nebylo. Přečíst si to koneckonců můžou, nebo spíš by měli, sami a na nás je, abychom na prezentaci přinesli něco nového. Nu, a pokud člověk obratně propojí teorii s praxí už v prezentaci, pak už nejsou třeba ani doplňující otázky. Můžete se na sebe po tom všichni hezky usmát, popřát si pěkné léto a je to !

V každém případě není dobré, brát kvůli tomuhle, pro nás zdánlivě jednoduchému zkouškovému systému, zkoušky na lehkou váhu. Vždycky se najde nějaký expert, který buď neodevzdá, nebo nesplní zadání nebo se prostě na prezentaci nepřipraví tak, jak je potřeba. I to se může stát. Většinou je to ale spíš o nedorozuměních, nepochopení zadání nebo někdy prostě o tom, že člověk celý semestr na přednáškách stráví na facebooku, instagramu nebo youtube a pak nemá páru, která bije. :D

Další super motivací je fakt, že čas od času má člověk možnost, přihlásit se se svým projektem i do nějaké soutěže. A vzhledem k tomu, že odměny jsou obvykle dost štědré, stojí za to se snažit. Můj zkouškový tým nebyl tak akční, abychom se někam chtěli hlásit, a proto jsme dostali dokonce nakázáno, se do jedné soutěže s naším letošním projektem přihlásit. Právě proto, že to nebylo tak úplně naše dobrovolné rozhodnutí, si myslím, že jsme pracovali na projektu stejně jako bychom to dělali jen na samotnou zkoušku, soutěž nesoutěž.

Světe div se, my jsme to vyhráli! A můžu vám říct, že ten pocit je super. Najednou už to není jen o tom, že vídáte na školním webu fotky cizích lidí, kteří někde vyhráli, najednou jste to prostě vy. A víte, že projekt, nad kterým jste strávili několik měsíců, se uskuteční, a že jeho výsledek bude lidem přinášet radost ještě dlouho dlouho dlooooho.

Díky tomu si troufám říct, že jsme tento semestr zakončili hezky s noblesou a já mám tak čistou hlavu a můžu se už zase věnovat tomu nejdůležitějšímu projektu, který není na měsíc, dva nebo tři, ale na několik let.

A stejně tak, jako jsme soutěžili se školním projektem, budu i já se svým Let Me Inpire you – Share The Happiness soutěžit o tu nejhodnotnější cenu. A to je přízeň co nejvíce českých studentů, kteří touží poznat Skandinávii, Dánsko, kteří chtějí cestovat a poznávat svět. Takže pokud o takových víte anebo jste to zrovna vy, šiřte zprávu o našem projektu a neváhejte se klidně i hned do programu přihlásit. První kolo je o to lepší, že nezaplatíte vůbec nic, ale dostanete toho neskutečně moc.

Studentům přejeme hodně štěstí u zkoušek a hodně bujarých oslav za to, že jste to zvládli, a rodičům ať je moc nebolí palce, když je budou ze všech sil držet.

My Vám je držíme taky ;).

Za náš SteadyGo Tým

Ivona

#steadygoproject #cetování #traveling #studyabroad #happiness #letmeinspireyousharethehappiness #inspirace #motivace #zkouškové #studiumvDánsku #studiumvzahraničí #skandinávie