Buy the ticket, take the ride .- Hunter S. Thompson. I malá jiskra zažehne velký oheň.

Ivona Ondráčková
Jun 13, 2017
2 min read

,,Buy the ticket, take the ride“, hlásal můj profil, a já se tímto na čas loučila s kamarády a rodinou a zároveň se vydala přivítat s novým životem."

A tak jsme ty lístky koupili a vyrazili na cestu. Naše jízdenky na vlak jsme koupili s asi dvouměsíčním předstihem, abychom si byli jistí, že se do Kodaně dostaneme na den přesně podle plánu. Až do poslední chvíle jsme netušili, že si sebou povezeme i našeho cestovatelského šotka, který nám při každé cestě provede nějakou rošťárnu, a my tak máme na co vzpomínat a čemu se zasmát. Naštěstí jsme fakt, že naše vlakové lístky jsou vlastně na autobus, odhalili včas a žádné velké faux pas se nekonalo. Jen naši příbuzní si z nás dodnes rádi dělají legraci, když řekneme, že jedeme někam vlakem.

,,Celý první rok v Dánsku byl jako na houpačce. Počáteční nadšení brzy vystřídalo stýskání po domově, ono přece jen v pětadvaceti už se na nové prostředí zvyká jinak, než když vám je osmnáct."

Stýskání vystřídalo nadšení z nové práce a školy, pak zase přišlo znechucení z prvního bydlení, o které se postarali naši „báječní sousedé“ a tak to šlo pořád dokola. Od prvního dne jsme ale měli jasno v tom, že odcestovat do Dánska bylo nejlepší rozhodnutí našeho života. Z vlastní zkušenosti, i díky mému skvělému pozorovacímu talentu, můžu říct, že člověk nikdy nezíská tak skvělý nadhled, jako když začne poznávat cizí země a kultury.

Je to přesně rok, co jsme trávili dva týdny v zahradním domku daleko od centra města a v podstatě za rohem od zálivu. Bylo to naše přechodné bydlení, ve kterém jsme vyčkávali, až se nám na celé léto uvolní krásný byt v centru. Jako všechny obyčejnosti, i zahradní domek je v Dánsku dost luxusní záležitost a tak nás skoro mrzelo, když jsme ho opouštěli. Mě ještě o kapku víc proto, že právě tady se v mojí hlavě zrodila myšlenka odstartovat projekt Let Me Inspire You – Share The Happiness.

Stačilo pár dní bez práce, kdy se člověk utápí v myšlenkách o tom, jestli to všechno zvládne a jestli mu vystačí peníze, a k tomu pár motivačních blogů od lidí, kteří si prošli stejnou situací a ….. "překvapivě" i oni ji ustáli.

Mít podporu mého přítele a číst všechny tyhle příběhy mě nakoplo zpátky.

Celé léto jsem byla zasypaná analýzami, statistikami a články o tom, jak se zakládá firma, píše business plán atak dále atak dále. Bavilo mě to a stálo to za to.

Víte, já byla vždycky ambiciózní a cokoli, co jsem v životě chtěla dělat, jsem chtěla dělat proto, že to mohlo pomoci lidem. Práce jsem vystřídala různé, měla snad milion různých snů, ale všechny měli společný cíl. Za poslední rok jsem pochopila, že si ty sny můžu splnit vlastně všechny, krok za krokem. A že si za svým cílem musím jít, protože to mi dělá radost, to mě baví a naplňuje a pomáhá mi to překonávat ty těžší chvilky, kdy jste zrovna víc dole než nahoře.

Stejně tak chci vybudovat ve SteadyGo tým lidí, se kterými budeme i vás všechny podporovat v plnění vašich snů, motivat k následování vašich cílů a spolu s vámi se budeme těšit z toho, jak to všechno dopadne.